Přemýšlela jsem, jaký by měl být první příspěvek na blog. A asi bych měla vysvětlit, proč zrovna akvarel a z jakého důvodu mě tato magická technika tak pohltila.

Myslím si, že je mi prostě souzená. Mojí celoživotní láskou je totiž voda. V jakékoliv podobě. Ale nejvíc miluju moře. To mě fascinuje. A tak už je vám asi jasný, že výtvarná technika založená na vodě bude moje. A navíc jsem ve znamení ryb, tak to může hrát taky roli.

Akvarel je založený na používání vody. Technika ji má i v názvu. Když někdo šudlá akvarel nasucho, tak to v mých očích je všechno jiný, jen ne akvarel. Ano, jsem trochu striktní, ale k tomu jsem byla vychovaná profesorem na střední umělecké škole. Ten mi předal všechno důležitý a děkuju, že jsem mohla projít jeho rukama. Teď už víte, že nejsem žádný samouk, ale umění mám vystudované na SŠ a pak i VŠ.

Poprvé jsem se dostala k technice právě na střední. Samozřejmě nepočítám malování vodovkama na základce, haha. Malba mi šla úplně sama a strašně mě bavila. Pak jsem na akvarel pár let zapomněla. Studovala vysokou nebo byla zaměstnancem a skoro se z toho zbláznila (asi nejhorší etapa mýho pracovního života).

Zaměstnání na jedné nejmenované brněnské ZUŠ mě silně ubíjelo, takže jsem si musela najít ventil. Teď zpětně si uvědomuju, že fakt platí: „Všechno zlý je k něčemu dobrý.“ Začala jsem se aktivně akvarelu věnovat a malovat témata, která mě baví. Kaktusy, džungli, zvířata, moře, velryby, kytky. V podstatě se celá moje tvorba motá kolem přírody… Ale pro mě nic víc není.

Na technice je nejlepší to, že velkou roli hraje náhoda. No náhoda, taková řízená náhoda, ale i ta je zábavná. Ta určitá neovladatelnost a neřízenost mě na začátku hodně motivovala. Nikdy jsem si malby nepředkreslovala tužkou, protože mě strašně limitovala a navíc je pod malbou vidět. Což je blbý, protože akvarel pak ztrácí svoji nádhernou transparentnost. Aby akvarel vypadal tak, jak má, musí být šťavnatý, uvolněný a neupatlaný. Nikdy, ale opravdu nikdy se do uschlé malby nevracíme! Je to vždy poznat na první pohled.

Naopak mi u akvarelu vůbec nevadí různé mapy, flíčky, samovolné zapití barev. To je ona náhoda a je to přednost. Můžete ji perfektně využít ve prospěch malby. Nejhorší je potlačovat charakter výtvarné techniky… jakékoliv. Vyleštěný nebo suchý akvarel je hrozný a většinou zavání kýčem, brr.

Bohužel u nás se teď objevuje skoro u všech tvůrců. Malba do suchého podkladu je technicky jednodušší – barva dělá to co chcete, nikam neutíká, takže ji zvládne i laik. Ale pro mě to prostě akvarel není. A ani na workshopech nemalujeme suchý akvarel. Ale o workshopech, které vedu, se rozepíšu zase příště. Ať se máte na co těšit.

PS: Jestli vás zajímá akvarel a chtěli byste si ho vyzkoušet, přihlaste se na nějaký z workshopů akvarelu, které pravidelně pořádám. Sezóna kurzů je v plném proudu a trvá až do dubna/května. A nebojte se, zvládnete to! I když jste v životě nedrželi štětec v ruce.